Santa Elena: Podivuhodné centrum oblasti Monteverde

Kostarická Monteverde (Zelená Hora), je skutečně bujně zelená enkláva v oblasti horského hřebene Cordillera de Tilarán, asi 150 silničních kilometrů od hlavního města San José. Správním střediskem oblasti je městečko Santa Elena.

Monteverde, to nejsou jen dva přírodní parky opředené nimbem unikátnosti. Celá oblast Monteverde má jedinečnou atmosféru, kterou si člověk uvědomí většinou až když balí k odjezdu. Jeden si řekne: “Tady bych chtěl dožít.” Jiný zase: “Odtud bych nikdy nemusel odjet.”

Do Monteverde autobusem

Aby mohl návštěvník destinace tesknit nad odjezdem, musí do Monteverde nejprve dojet. V tomto případě víc než kdy jindy platí, že „už cesta je cíl“.

Asi nejméně komplikovaná doprava je autobusem ze San José. I když je jízdní řád dohledatelný přes internet, je vhodné na místě se předem ujistit, že uvedené informace platí. A rovněž zkontrolovat, z kterého stanoviště autobus odjíždí (San José nemá ústřední autobusové nádraží). Jízdenka není nijak drahá (i ceny jsou k dohledání).

Dokud to autobus “štípe” po dálnici, může cestovatel dohnat teoretickou přípravu a přečíst si základní informace o destinaci Monteverde. Protože je to taková “povinná jízda” všech bedekrů a článků o Monteverde, tedy jen v krátkosti.

Čtení na cestu: Kvakerská historie

Horská oblast Monteverde v Kostarice by se vyvíjela docela jinak, kdyby do ní na přelomu 40. a 50. let 20. století nepřišla čtyřicítky kvakerů-pacifistů z americké Alabamy. Hledali místo, kde by nepodléhali vojenské povinnosti (začala korejská válka), a kde přitom by bylo klima podobné tomu, jež znali z domoviny. Centrem jejich žití se stala obec Santa Elena na okraji mlžných lesů.

Jakkoliv tiše a skromně noví osadníci žili, jejich kultura postupně ovlivnila životy původních obyvatel:

náboženství,
jazyk (bilingvní školy),
ekonomika (sýrařství),
sofistikovaný vztah k přírodě.

Některé z rodin nových osadníků pomáhaly při zakládání přírodních rezervací Monteverde a Santa Elena Cloud Forest.

Cesta plastickou mapu

Když autobus opustí kostarickou “jedničkou”, je se čtením konec. Jednak to už “technicky” nepůjde, ale především by to byla škoda. Je k nevíře, po jakých cestách se autobus prodírá na sever. To není šotolina, to není polňačka. Snad vyschlému korytu potoka se cesta podobá nejvíc. Za chvíli zas to vypadá, že se řidič vydal opuštěným kamenolomem. Výš a výš.

A teď podívejte zpátky – tak dokonalou plastickou mapu jste neviděli. V Česku se traduje, že to schválně je ta cesta tak bědná, aby byla oblast Monteverde chráněna pře nájezdy turistů. Pravdu vědí asi jen místní samosprávy.

Že by se Monteverde nějak moc bránilo turistickému ruchu, tak tuto tezi vyvrací pěkná silnice, v kterou se necesta náhle promění. Blízký turistický cíl lze rovněž vytušit z aleje reklamních cedulí a bilbordů. A ty nabízejí co? Ubytování, jídlo, pití, zábavu…

Bienvenido a Santa Elena? Ne, spíš: Welcome to Santa Elena.

S kopce na kopec

Na první pohled není Santa Elena městečko nijak výstavné. Ale vždyť na Monteverde přece nikdo nejezdí obdivovat architektonické památky, že?

Město je rozloženo na malé ploše, zato v ostrém terénu. Cesta z autobusového nádraží je prověrka kvality obutí: Vzal sis na cestu sandály? Teď doufej, že řemínky v příkrém sklonu cesty udrží tvou váhu s plným báglem na zádech.

Ostře členitá malá plocha městečka je však dobře přehledná. K ubytovacímu zařízení se cestující snadno dostane.

Ubytování: Zamluvit lze už z domu

Sehnat nocleh v Santa Eleně/Monteverde není problém, když začneme vybírat včas. Největší nápor turistů je od konce prosince do dubna, kdy v Kostarice neprší.

Nenároční se ubytují už od deseti dolarů (dorm, ale se snídaní).
Cestující páry najdou dvoulůžkový pokoj s koupelnou a se snídaní za 25 dolarů.
Wifi zdarma je skoro standardem.

Ubytování lze zabukovat on-line už z domu, a nebo z kteréhokoliv místa cestou. Levnější zařízení mívají společnou kuchyni.

Zkušenost: kromě základního vybavení může být kuchyně „doplněna“ třeba živým a čilým štírem. Trocha nutné ostražitosti je vyvážena možností ohřát si uzenku, udusit pár rajčat na špagety nebo nachystat cestovní jídlo na výlet. V Santa Eleně se totiž potraviny velmi dobře nakupují.

Bez falešné romantiky

Člověk na cestách velmi ocení, když má možnost koupit si čerstvé základní potraviny a pití. A docela nic mu nevadí, že tak učiní bez vší “romantiky”: v klimatizovaném supermarketu, z nabídky označené cenovkami, a bez překvapení nad konečným součtem.

V Santa Eleně se nakupuje jako kdekoliv u nás. Vybereš si, zaplatíš. Nikde se nesmlouvá. Všude se domluvíme anglicky. V místě je víc obchodů, Super Compro je však jistota.

Mění se město, anebo návštěvník?

Když se cestovatel – už bez báglu, umytý, najedený, napitý – vydá na obchůzku městečkem, jeho optika se mění. Nevidí už obvyklou středoamerickou drúzu domů, reklamních cedulí a elektrického vedení. Vidí jednotlivosti. A z těch se Santa Elena skládá. Fasády domů jsou pomalované oživlými květy, na veřejných prostranstvích překvapují bizarní plastiky zvířat s lidskými vlastnostmi, četné prodejní galerie nabízejí naivní obrazy s místní tématikou.

Výstavní pavilony a restaurace jsou stylizované tak svérázně, že se to mnohému návštěvníkovi může jevit až nevkusné. Stromový dům – restaurace, jejímiž patry prorůstá strom. „Je to spíš kuriozita, než krása,“ říkáš si napoprvé. Ale další den se ti to už osobitě pěkné jeví. Tamhle jamuje pár jazzmanů, odtamtud je slyšet kytaru Jimiho Hendrixe, nebo že byl to někdo jiný? Tak vypadá a zní Santa Elena.

Opice, motýli, auguti, mývalové ve všech možných živých i neživých formách. A to jsme jen ve městě, to jsme se ještě nevydali za největšími atrakcemi oblasti Monteverde, do přírodních rezervací Monreverde a Santa Elena. Když už jsme na Monteverde, pár dní zůstaneme.