Chutě a vůně Panamy

Ze stravování v Panamě nemusí mít obavy ani ten, kdo jede do střední Ameriky poprvé a neví, co ho čeká. V Panamě se prolínají dva gastronomické proudy – středoamerická kuchyně a styl severoamerický, respektive „pankontinentální“. Kdo chce poznat, jak „chutná“ Panama, zkusí ode všeho. On i takový „horký pes“ chutná na Panamské šíji trochu jinak, než na „velkém“ kontinentu.

Co je, a co není panamská kuchyně?

Jako všechen život v Panamě, i zdejší kuchyně byla silně ovlivněna stavbou a provozem kanálu.

Sta tisíce dělníků z Francie a později z USA chtěly jíst podle svého zvyku. Investoři k jejich stravování volili pokud možno vydatné, ale levné suroviny.
Tisíce amerických vojáků se svými rodinami vnesly do Panamy nejen americké typy pokrmů, ale i způsob jejich prodeje.
Bezpočet námořníků, obchodníků a cestujících z celého světa se za uplynulých sto let chtělo v Panamě najíst, takže se mnohé restaurace přizpůsobily jejich požadavkům.

Přes všechen kosmopolitismus zůstal v Panamě zachován základní stravovací model, který byl vytvořen v době kolonizace a vycházel ze surovin nejsnáze dostupných – rýže, fazole, ovoce, plantainy, zelenina, maniok/yuka. Jako všude ve střední Americe se cestující nemusí obávat pokrmů příliš ostrých.

Co o jídle vyprávěl José z Ciudad de Panamá

Jak se lidé v Panamě stravují, vysvětloval José. Nebyl to to pouhý majitel a řidič nájemního vícemístného vozu. Na vysoké škole vystudoval bakalářský obor turismus a turistické služeby. Své pasažéry/klienty převážel podle jejich přání, a přitom upozorňoval na zajímavosti, seznamoval s historií a současností lokalit – poskytoval komplexní průvodcovské služby. Odpovídal také na osobní otázky – to vše bylo v ceně sdíleného jízdného.

Proč nejsou ženy v Panamě hubené

Že lidé v pracovním týdnu nejedí doma, ale na ulici, to zjistí každý návštěvník Panama City hned první ráno ve městě. Zatímco turista hledá restauraci, kde dostane studená vejce smažená na nevalném tuku, místní pojídají u pouličních stánků.

„Doma nikdo ze zaměstnaných lidí nesnídá. Někde na ulici se lidé najedí i v poledne. Příležitostí je na každém kroku dost, jen si vybrat. Do restaurací se přes den moc nechodí. A nosit si jídlo v krabičce z domu? Ne, to ne. To se dává leda školním dětem,“ vysvětluje stravovací návyky José. „Doma se jí o víkendu, když jsou všichni spolu a práce s vařením se vyplatí.“

Na otázku, které jídlo je v Panamě tak oblíbené, že by se dalo označit za národní, José bez rozmyšlení odpověděl: „Smažené kuře a rýže. To proto nejsou naše ženy hubené, že stále jedí rýži, smažená kuřata a zapíjejí to cukrem slazenou colou,“ vysvětluje s úsměvem to, čeho si každý Evropan musí všimnout, ale styděl by se zeptat.

Nakupování v Panamě je radost

Cestující se do tržnice dostává spíš ze zvědavosti, než za výhodným nákupem. Zboží je řádně označeno cenami. A nesmlouvá se zde.

Na tržnici je vhodné nakupovat hned po ránu – a to turistův den začíná. Obvykle by musel nákup potravin nosit celý den s sebou. Pro ty, kdo se chtějí stravovat z vlastních zdrojů, je výhodnější večerní nákup v „kamenném“ obchodě. Nabídka ovoce a zeleniny v nich bývá skoro stejně pestrá jako na tržnici. A ceny jen o málo vyšší, někdy stejné.

Zelenina a ovoce

Okrově žlutá mrkev, celer s řapíky jak dětská ruka, cibule k nakousnutí a bujná listová zelenina většinou pocházejí z úrodných políček pod vulkánem Barú.

Neznámé černé kořeny, na řezu smetanové bílé, tak to je maniok/yuka.
Pozor na banány různých barev a velikostí. Když mají místo špičky hranatý delší „zoban“, nejspíš se bude jednat o plantain, banán na vaření (za syrova opravdu nechutný).
Větší zelené nebo menší fialové bobule, to je marqueja, marakuja, mučenka jedlá. Vynikající do nápojů.
Při nakupování ananasu je třeba dobře vybírat. Prodavač se někdy zeptá, kdy ho chceme jíst: dnes, zítra pozítří? Ananas může být žlutý jako sluníčko, ale když bude příliš čerstvý, pořežeme si jím vnitřek úst až do krve. Prodavač správnou zralost pozná.
Zelené až žluté „ragbyové míče“ papáji jsou velmi levné. Toto ovoce se zde pojídá pokapáno limetovou šťávou.
Tip: Lžičkou naškrábeme dužinu papáji, zakapeme citrusem. Přilijeme panáka panamského rumu a sklenici dolijeme kolou. „En salud!“

Když oceán a moře, tak i rybí trhy a ceviche

Rybí tržnice v Ciudad de Panamá (Mercado de Mariscos) je místo zajímavé, ale jen pro toho, komu nevadí rybí aroma. Rybí tržnice je v přízemí vysoké haly, na úrovní prvního patra je vybavena galerií, odkud lze pozorovat dění v tržnici.

V první patře je také rybí jídelna. Zcela jistě by bylo možno dát si v ní ceviche, ale lépe budou chutnat v některé rybí restauraci s venkovním posezením.

Ceviche? Prostě kyselé rybičky s cibulí

Ceviche je asi největší „gastro šlágr“ Ciudad de Panamá. A jakkoliv průvodce José označil za národní jídlo kuře s rýží, pro turisty je „povinnou“ pochoutkou právě ona rybí specialita – ceviche. Jedná se o drobné kousky syrové ryby (druh není přesně určen) několik hodin marinované v limetové šťávě s chilli paprikou a kořením. Nakonec se maso smíchá s krájenou cibulí a velmi studené podává.

Ceviche chutná těm, kdo mají rádi ostré kyselé rybky. Cena se liší podle místa a typu restaurace. Porce v docela obyčejné venkovní restauraci je za 1,5 až 2 dolary.

Nákupy skromného cestovatele

Turista pohybující se Panamou podle vlastního plánu se ve městech může rychle najíst v nějaké samoobslužné restauraci (fotografie takového zařízení je v článku o cestě do Boquete). Na treky přírodou je ale třeba připravit si nějaké jídlo na cestu a do restaurace zajít až večer, a nebo si večer něco rychlého uvařit v kuchyňce ubytovacího zařízení.

Zásoby potravin a pití se dají naprosto bez problému doplnit v každém městě. Informace o cenách potravin bude vždy zavádějící. Jako kdekoliv jinde se ceny liší:

podle místa,
typu prodejny
a druhu vybraného zboží.

V jednom marketu můžeš koupit balíček chleba za jeden nebo za tři dolary, litr a půl obyčejné neperlivé vody za 1,5 dolaru nebo 2,25 litr Mirindy za 1,8 dolaru, jednotlivě balené plátky čedaru po 25 centech právě tak, jako balíček 20 plátků sýra do sendvičů za tři dolary…

V panamských marketech se nakupuje příjemně, všude lze platit dolary nebo bankovní kartou. Může se však stát, že k bankovní kartě bude chtít pokladní vidět alespoň kopii pasu (nemusí ale být nějak potvrzená). S tím je třeba počítat hlavně v hlavním městě.